„Některé metody posuzování spolehlivosti konstrukcí dosud setrvávají na dávno překonaných postupech,“

• Foto

Letošní 13. ročník odborné konference SBRA, který pořádala Západočeská univerzita v Plzni na začátku května letošního roku v prostorách pražské ČVUT, přinesl kromě zajímavých témat i celou řadu významných hostů. Jedním z nich byla rovněž členka Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, Ing. Jana Fischerová, CSc. Málokdo ví, že právě tato dáma má kromě svých politických aktivit a bohatých zkušeností s cestovním ruchem více než blízký vztah ke stavebním konstrukcím.

Jaká je tedy spojitost mezi poslankyní českého Parlamentu a stavebními konstrukcemi?
Snad bych mohla říci, že se již jedná o rodinnou tradici, neboť můj tatínek a bratr byli stavaři, měla jsem určitý vzor už doma. Po absolvování ČVUT, Fakulty stavební Praha jsem se věnovala doktorandské práci na katedře ocelových a dřevěných konstrukcí. Účastnila jsem se odborných konferencí v Československu, ale i v zahraničí, stále jsem sledovala vývoj stavebnictví, podílela se i na výzkumu, zejména v oblasti dřevěných konstrukcí. Určitou dobu jsem projektovala, vyučovala na Střední průmyslové škole stavební v Havlíčkově Brodě, ale nakonec mě vítr zavál na post starostky pětadvacetitisícového města a odtud do Poslanecké sněmovny PČR.

Máte při svém pracovním vytížení možnost sledovat novinky v oblasti projektování stavebních konstrukcí? Co Vás vlastně přivedlo na konference SBRA?
S potěšením (pokud čas dovolí) sleduji alespoň podstatu novinek zaměřených na aplikace nových netradičních způsobů pravděpodobnostního posuzování spolehlivosti konstrukcí z různých materiálů při využívání rychle rostoucího potenciálu výpočetní techniky. Konference SBRA mi zároveň umožňuje nahlédnout do nově otvíraných kapitol a souborů výsledků výzkumu a novátorských prací v oblasti, která mně imponovala po celou dobu studia a účasti ve výzkumu spolehlivosti konstrukcí na zdejší Stavební fakultě ČVUT. Od výzkumné a pedagogické práce mě osud zavedl k jiným úkolům, při jejichž řešení mi nezřídka pomáhají dříve získané a aplikované poznatky a metody.

Jaký je tedy Váš názor na aplikaci metody SBRA v projektování stavebních konstrukcí?
Se zájmem sleduji vývoj metod posuzování spolehlivosti konstrukcí aplikovaných v normách. Některé vykazují kvalitativní pokrok, některé však dosud setrvávají na dávno překonaných postupech, např. na metodách založených na dvou součinitelích, což vyvolalo např. v jednom z inženýrských časopisů následující reakci odborníka – „České statiky obchází strašidlo Eurocodů“. Podobně „Normové podklady EC pro navrhování a posuzování spolehlivosti konstrukcí jsou vyjádřeny dokumenty o celkovém počtu 4 535 stran“ (což neladí se skutečností, že žijeme v éře počítačů…). Občas si s úsměvem můžeme připomenout oblíbené přirovnání používané jedním z autorů metody SBRA: „Kdysi hlavním dopravním prostředkem byl vůz tažený koňmi – dnes si nedovedeme představit běžnou dopravu bez moderních aut.“ Z hlediska norem lze obdobně konstatovat, že podobně v době vzniku norem byl „výpočet“ bezpečnosti či spolehlivosti založen na aplikaci metod využívající logaritmické pravítko, které ještě i já z dob svého studia pamatuji. Zarážející při tom je zejména to, že současné normy se dosud mnohdy opírají o překonané metody odpovídající éře logaritmického pravítka, (viz například metoda „dovolených namáhání“ dosud aplikovanou v některých zahraničních normách).

Zcela jistě Vám tedy neunikla ani aktivní spolupráce českých odborníků se zahraničními kolegy na rozvoji metody SBRA?
Se zájmem vnímám alespoň informativně mezinárodní spolupráci v oblasti rozvoje a uplatňování nových netradičních metod rozvíjených a připravovaných k aplikaci při posuzování posudků spolehlivosti konstrukcí zejména ve spolupráci s kolegy ze Slovenska. Dále s kolegy z USA, což lze ukázat na stovkách příkladů z posledních dvou až tří desetiletí (viz seznam publikací www.sbra-anthill.com) a na přípravě spolupráce s profesorem Johnem Borlanderem z USA, který se zúčastnil letošní konference a vysvětlil svou představu o plodné spolupráci. Sdílím radost výzkumníků i projektantů, kteří o rozšiřování původních metod doma i v zahraničí usilují a vykazují nezanedbatelné výsledky, což dokazuje stále se šířící rozsah mezinárodní spolupráce domácích výzkumníků s experty z USA a z dalších zemí, což dokazuje, že ač jsme malý stát, máme co nabídnout. Spolu s týmem tvůrců SBRA metody věřím, že se tato metoda bude stále rychleji uplatňovat nejen ve školách a ve zvláštních případech, ale i v mezinárodních normách a v běžné projekční praxi. Věřím také nadále ve finanční podporu vědy a výzkumu, podobně jako na tuto práci poskytlo finance MŠMT.

Co je podle Vás hlavní příčinou velmi „pozvolného“ pronikání metody SBRA do běžné projekční praxe?
Uplatnění radikální změny pojetí a zavádění metody SBRA (odpovídající éře počítačů) do projekční praxe vyžaduje především začlenění výkladu metody do výuky na vysokých školách, vypisování kurzů pro projektanty a vysvětlování zásad i předností metody na konferencích a seminářích. To vše si vyžádá čas, pochopení řídících složek EUROCODů atd. včetně vypracování a vydání odpovídajících norem. Problematika je už v současnosti začleněna do vědecko-výzkumné a pedagogické činnosti na některých univerzitách. Už dnes se množí dotazy „Proč navrhujeme a posuzujeme spolehlivost konstrukcí překonanými metodami, když jsou k dispozici výkonné počítače a SBRA metoda?“. Lze připomenout, že první publikace o metodě SBRA vyšly už před více než dvaceti lety v USA, kde byla též v roce 1995 vydána nakladatelstvím CRC autorským ČS + US týmem první ze série knih o metodě SBRA.

Máte již plány, čemu se budete věnovat po skončení Vaší poslanecké mise v Parlamentu? Je šance, že Vás budeme potkávat na půdě vaší AlmaMater nebo mezi monitory v projekční kanceláři, anebo zůstanou dřevěné konstrukce pouze koníčkem?
Ve svých dřívějších profesích jsem se ještě nezmínila, že mým velkým koníčkem kromě jiného jsou také cizí jazyky, překladatelská činnost, cestování a poznávání kultur různých národů. Z tohoto důvodu jsem se věnovala podnikání v oblasti cestovnímu ruchu, založila cestovní kancelář, kterou nyní svědomitě vedou jiní lidé. Dodám jen, že vše, co jsem kdy dělala, jsem dělala ráda a nemám obavu, že bych se někdy neměla kam vrátit a co dělat. Vývoj stavebnictví jde přece jen rychle kupředu a myslím si, že zejména dřevěné konstrukce budu stále obdivovat.

Autor

• Bc. Fejfar Vítězslav