Modely vydržely i stonásobné zatížení

Profesionální, zajímavé, extravagantní nebo neuvěřitelné modely doplňovala zajímavá označení. Studenti „ocenili“ své výtvory názvy jako Horečka sobotní noci, Pražskéj kamikadze, Halabala, Děravá Ju, Mocná kláda, Tejkydýzy a podobně.
Všechny přihlášené modely musely splňovat geometrické podmínky volného vnitřního prostoru. Modely byly rozděleny do dvou kategorií - ze smrkového dřeva a z papíru. „V soutěži o nejúspornější konstrukci zvítězí nejlehčí model, v soutěži o nejefektivnější konstrukci ten s nejlepším poměrem mezi únosností a vlastní tíhou, samozřejmě opět splňující geometrické požadavky. V divácké soutěži o nejpřesnější odhad mezního zatížení vyhraje soutěžící s nejpřesnějším odhadem únosnosti jednotlivých konstrukcí,“ řekl Vladimír Žďára z pořádající katedry konstrukcí pozemních staveb.

DESTRUKCE JSME VIDĚLI I ZPOMALENĚ
Jedním z porotců, který přihlášené modely přejímal a kontroloval geometrické parametry, byl i Vladimír Janata z projekční firmy Excon. „Některé modely považuji za hodně zdařilé. Jiné, myslím, nebudou mít šanci a mezního zatížení dosáhnou ještě před uložením minimálního zatížení,“ řekl. „Mezního zatížení, to znamená, že bude dosaženo kolapsu modelu, dojde k deformacím, při nichž konstrukce zasáhne do zastřešovaného prostoru nebo velikost svislé deformace uprostřed a ve čtvrtinách rozpětí přesáhne třicet milimetrů,“ vysvětlil Vladimír Žďára.
Každý student svůj model po zvážení postupně zatěžoval zadaným minimálním rovnoměrným zatížením ocelovými destičkami rozměru 150 × 40 × 5 mm. Pokud model toto minimální zatížení vydržel, přistoupilo se k postupnému přitěžování lokálním břemenem až do kolapsu konstrukce. Vše bylo snímáno optickou kamerou a i díky tomu si mohli diváci prohlédnout destrukci následně zpomaleně. O odborný výklad důvodu pádů se postarali pořadatelé. Přítomní zástupci sponzorů i mezi sebou tipovali, který model uspěje. „Líbí se mi některé modely, kde je v mezích možností naznačeno použití táhel a taky model Big Bang,“ tipoval Jiří Schlossbauer z firmy Tension Systems. Nakonec měl částečně pravdu, tento model zaznamenal významný úspěch.
Konstrukci modelu si každý student ve stanoveném limitu musel samostatně uložit do vlhkého písku (ve dvou bednách). Někteří využili možnosti pravidel a konstrukce do písku i zakotvili. Postup zatěžování byl libovolný, při zatěžování však nesměla být použita žádná dočasná podpůrná konstrukce.

VÍTĚZOVÉ
V kategorii nejlehčích modelů ze dřeva vyhrál Petr Koupený se svým modelem Stáňa (hmotnost 106 gramů), druhý skončil Vladimír Špicar s modelem Halabala (142,3 gramu) a třetí byl František Tauchman s modelem MAT (186,3 gramu). V soutěži o nejefektivnější model vyhrál Tomáš Kadeřábek, jehož model Big Bang (218 gramů) vydržel zatížení 37.908 gramů, což představuje poměr hmotnosti a zatížení 173,9. Druhý byl Josef Havel s modelem Popop, vážícím 315 gramů. Ten vydržel zatížení 34.632 gramy (poměr 109,9) a třetí Petr Koupený (Stáňa, hmotnost 106 gramů, zatížení 10.764 gramy, poměr 101,5).
V rámci soutěže modelů z papíru (o nejlehčí model) se prosadil Milan Mlada se svým 76,5 gramu vážícím Hektorem. Druhý byl Jiří Bičiště a jeho Samson s 111,7 gramu a třetí opět Milan Mlada s modelem Vítěz, který vážil 180,5 gramu. Jako nejefektivnější se ukázalo dílo Hektor, které udrželo 8.190 gramů, což představuje poměr hmotnosti a zatížení 107,1, druhý byl Samson. Ten udržel 12.402 gramy (poměr 105,7). Na třetí místo se dostal Miroslav Straka s modelem nazvaným M nosník. Ten vážil 390 gramů, udržel rekordních 38.142 gramy (poměr 97,8).
Díky téměř třicítce sponzorů získali vítězové hodnotné finanční odměny. Speciální ocenění v podobě finančních nebo věcných darů vybraným soutěžícím předali zástupci projekční firmy Excon, ČKAIT a časopisu KONSTRUKCE.
Seznam sponzorů letošního ročníku Hala roku najdete na http://departments.fsv.cvut.cz/halaroku/sponzor.html.
 

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav