ČK LOP – Schodišťové stěny z okenních profilů

• Foto

Při rekonstrukcích těchto sestav pomocí plastových prvků, již nelze použít stejnou techniku, jakou byla ta původní. V případě plastových oken je nepřípustné, aby jejich váha byla zachycena do stran, protože váha prvku musí být vždy přenesena do podkladu. Stranové a boční kotvení pak slouží k zachycení statického tlaku z okolního ovzduší. Navíc kotvení nesmí bránit dilataci plastových výrobků. Většinou se jedná o rozměrnější výrobky, kde se může poměrně velká roztažnost PVC profilů velmi negativně projevit. Současně způsob uložení jednotlivých částí sestavy nesmí způsobit přenášení váhy z horních prvků na spodní. To by mohlo způsobit jejich deformaci.

Další velkou starostí při rekonstrukci schodišťové stěny je zabránění vzniku tepelných mostů v sestavě. To komplikuje uložení jednotlivých prvků. Není vhodné použít to, co se nabízí jako první, totiž instalace sestav na podesty mezi dvěma patry. Právě podesty v celé sestavě mohou způsobovat vznik tepelných mostů. Čela betonových podest představují vážný tepelný most a vždy vzniká požadavek jejich zaizolování a zakrytování. Je to sice proveditelné, ale má to i své estetické nevýhody. Toto překrývání, které vždy musí být doplněno o parapet, celou sestavu jen zbytečně hyzdí.

Daleko elegantnější a určitě správnější je koncipovat celou sestavu jako tzv. předsunutou fasádu. To má velkou výhodu v tom, že vzniká jedna souvislá plocha.

Schodišťová stěna procházející přes několik pater je jen v určitých intervalech přerušena horizontální spárou kvůli dilataci a nosník pro uložení dalšího dílu působí celistvěji a hlavně je uvnitř, takže není nutné řešit samostatně izolace vyčnívajících částí. Je to stejné pravidlo jako když se u horizontálních sestav jednotlivé části umísťují před sloupy a nikoliv mezi ně.

Posledním ale velmi důležitým požadavkem na tento typ sestav je požadavek na dokonalé utěsnění. Ani to není jednoduchá záležitost a je jasné, že systém, který pro dané typy konstrukcí chceme použít, musí být potřebnými těsnícími prvky náležitě vybaven.

Většina systémů okenních profilů má pro zmíněné problémy potřebné komponenty. Pro potřebu konkrétní ukázky a jako názorný příklad byly v následujícím textu zvoleny obrázky a schematické řezy z archivu firmy Gealan. Sestavám je věnovaná náležitá pozornost ve všech zmíněných požadavcích a také s ohledem na to kam bude odvedeno zatížení z vlastní váhy. Buď do betonových podest, a nebo přes vhodně umístěný nosník do bočních stěn.

Na obrázcích 3 a 4 jsou znázorněny oba uvedené způsoby uložení fasády. Přitom obr. 3 představuje typ uložení, které vychází z využití podest, k nimž se připojí nosné plechy, na něž se jednotlivé části fasády ukládají. Obyčejně toto řešení je vhodné pro novostavby, či rekonstrukce kde probíhají i náročnější úpravy podest. Stěna je prakticky v každém podlaží v kontaktu s podestami.

Při rekonstrukcích bývá výhodnější použít postupu podle obr. 4. Jednotlivé díly sestavy se kladou na dostatečně dimenzované nosníky, opatřené v pravidelných rozestupech (zpravidla 70 cm) krátkými návarky plechu, k nimž se kotví horní část sestavy, spodní se dotahuje tak, aby byla zajištěna vůle pro dilataci prvků. Tento způsob se obzvláště hodí do stěn, schodišť, kde jednotlivé podesty jsou od sebe tak vzdáleny, že velikosti, i složených výplní, přesahují povolené rozměry, nebo váhu. Rovněž je lze s výhodou používat i v těch případech, kdy fasáda je více vzdálena od podest, nebo ty dokonce v prostoru chybí.

Tento druhý systém řešení okenní stěny jako předsazená fasáda ukotvená pomocí vhodně dimenzovaných nosníků je pro rekonstrukce bytového fondu jistě perspektivnější s širším rozsahem použití. Pro její realizace je však nezbytná dobrá příprava a především sortiment všech komponent, jež se na sestavě podílejí.

Z hlediska přípravy se jedná především o statiku. Ta musí být dobře propočtena, aby respektovala jak zatížení vlastní vahou tak i statické zatížení větrem. Vzhledem k tomu, že tyto stěny zpravidla mají šíři 2,5 – 3,1 m nebývá dimenzování horizontálních nosníků až tak velký problém.

Pokud se týče komponentů, které jsou potřebné pro vytváření sestav, je dobré se podívat, jak může být řešení koncipováno. 

Bohužel podrobnější popis systému přesahuje možnosti tohoto příspěvku, tak je třeba se zmínit o tom nejdůležitějším.

BEZPEČNOST ZAVĚŠENÍ A STATIKA
Je založena na sortimentu uzavřených ocelových pozinkovaných profilů s potřebnou tloušťkou stěn. Krytky, které se pak používají k překrytování ocelových profilů jsou k dispozici pro několik základních rozměrů a pomáhají tak dávat řešení i elegantní estetický rozměr.

Tepelně izolační vlastnosti
sestavy jsou zajištěny použitím okenních profilů a potřebného zasklení. Požadavky na U_w těchto otvorových výplní jsou obvykle mírnější, neboť většinou se jedná o nevytápěné prostory, ale i tak při použití systému s U_f menším než 1,2 W/m² se může koeficient prostupu tepla oknem U_w pohybovat kolem hodnoty 1,2 W/m²K dle použitého skla. Důležité je nevytvořit při konstrukci a spojování dílů sestavy tepelné mosty.

Vodotěsnost
je zajišťována vhodným těsněním, které nedovolí proniknutí dešťové vody do prostoru spoje. Proti dešti je navíc spoj chráněn ochranou lištou. Odvodnění rámů je řešeno přes speciální těsnění tak, aby se voda vytékající z odvodňovacích otvorů směřovala mimo spoj.

Tepelná roztažnost
se kompenzuje ve vytvořených spárách. Na obrázku 6 je vidět, že spodní díl sestavy má dostatečnou vůli na horním okraji ve spoji. Aby profily mohly dilatovat, musí být samozřejmě ukotveny s možností pohybu ve vodorovném i ve svislém směru. Šrouby musí procházet ocelovou výztuží profilu volně, nesmí dojít k tzv. pevnému spojení, kdy se vytvoří závit jak ve výztuži, tak i v plechu, nebo nosníku ke kterému se profil připevňuje. Protože v praxi bývá často obtížné udržet všude v konstrukcích potřebnou vůli pro dilatační změny, lze použít speciální podložky do spojů, jež jsou na styčné ploše opatřeny „mechovou gumou“ umožňující potřebné stlačení.

Vertikální členění a spoje
jsou nezbytné pro zachycení statického zatížení. Při zmíněné šířce 2,5 až 3 m je zřejmé, že nelze pracovat při sestavování stěny s jednodílnými výplněmi, ale je vždy nutné řešit i vertikální členění pozic. Při vzdálenosti horizontálních spojů ca 2,5 až 2,8 m tak vznikají poměrně dlouhá spojení, která mohou být staticky dost namáhána a neobejdou se bez statického vyztužení. Pro ten účel je systém vybaven několika typizovanými spoji.

Tímto propracovaným systémem vertikálních a horizontálních spojů, které jsou dimenzovány v souladu s požadavky na statiku, nakonec lze realizovat prakticky souvislou prosklenou plochu až do výšek kolem 30 m. Velmi často ještě zbývá řešit neprůhledné části, třeba přechodu podlaží. Zde je největším úskalím zasklení zevnitř. Tyto plochy prochází těsně podél podest, nebo i v případech, že míjí nějakou konstrukci, dodavatelé většinou reagují tak, že otáčí rámy zasklívací lištou ven. Toto řešení je z mnoha důvodů velmi nevýhodné, narušuje vzhled sestavy a může vést i k poruchám třeba pro problematické odvodnění rámů, vyjmutí lišt ap.

Je proto dobré, když má systém v sortimentu prvky umožňující zasklení z venku, bez nutnosti otáčení rámů. Popis takového řešení by však svým rozsahem překročil možnosti tohoto příspěvku a obecnou rovinu výkladu.

Při rekonstrukcích bytových domů je potřeba věnovat náležitou pozornost nejen oknům do bytových prostorů, ale i proskleným plochám kolem schodišťových šachet a jiných stěn. Výměna oken v těchto místech je náročnější o nutnost zajištění bezpečnosti a statiky sestav, současné zajištění těsnosti a tepelné izolace sestav. 

Přes veškerou zmíněnou náročnost lze podobné sestavy realizovat z osvědčených plastových profilů je však nutné, aby použitý systém obsahoval prvky vhodné pro daný účel.

Nejpřesvědčivějším důkazem, že rekonstrukce schodišťového traktu lze řešit nejen efektivně, ale i elegantně, jsou již uskutečněné realizace, například ta na obr. 9, v porovnání s předcházejícím stavem – viz obr. 1.

Stairway Walls from Window Profiles
From the point of view of a window supplier, reconstruction of high-rise blocks is not only a question of window exchange in residential premises, but frequently also of reconstruction of window panels in common premises or stairways. Sets rising from the first floor along the whole stairway quite often reaching the height of 30 m should be also mentioned here. Mainly window sets covering a stairway can represent a serious technical problem. The original solution was based on steel window frames attached to sides of panels between which usually a simple glass panel was placed.

Autor

• Ing. Horák Vladimír