Stav a perspektivy českého stavebnictví

Význam pro ekonomiku státu
V současné době vytváří stavebnictví sedm procent hrubé přidané hodnoty, což je srovnatelné se zeměmi EU. Patří mezi významná odvětví i z hlediska zaměstnanosti. Zaměstnává kolem 9 procent osob pracujících v civilním sektoru, to odpovídá Německu, Rakousku či Švýcarsku. Z přibližně 420 tisíc pracovníků je 65 % zaměstnanců, 28,5 % tvoří živnostníci a 6,5 % jsou podnikatelé, kteří zaměstnávají zaměstnance.

Od roku 2000 zaznamenává stavebnictví každoroční nárůst a za posledních šest let se objem stavební produkce zdvojnásobil. Zatímco ještě v roce 2000 hospodařila třetina firem se ztrátou, v loňském roce se již podíl ziskových podniků zvýšil na 86 procent. Nízká rentabilita firem neumožňovala rozvoj a řada společností zanikla. Nejpříznivější hodnoty ekonomické výnosnosti dosahují v současné době podniky se 100-300 zaměstnanci. V minulém roce podniky orientované na pozemní stavitelství zvýšily celkovou ekonomickou rentabilitu a ty, které byly zaměřené na inženýrské stavby, výrazně zvýšily tvorbu zisku.

Faktory růstu poptávky po stavební produkci:

• inženýrské stavby, zejména výstavba dálnic, kde probíhají v letošním roce práce na šesti úsecích;
• obchodní, logistická a administrativní centra financovaná zahraničními subjekty;
• bytová výstavba podporovaná nízkoúvěrovými hypotečními úvěry stavebních spořitelen;
• investice podnikatelské sféry.

Stavebnictví ČR v evropském kontextu
Po vstupu do Evropské unie se pozice českého stavebnictví nijak dramaticky nezměnila. Srovnáváme-li české stavebnictví se státy EU, zjišťujeme, že české stavebnictví má v období od roku 2000 druhý nejrychlejší růst (za Irskem), v podílu stavební produkce na HDP je na čtvrtém místě. V intenzitě stavění (eur/obyvatele v paritě kupní síly) je ČR na 11. místě (např. před Německem, Francií, Velkou Británií), v oblastech průmyslové a inženýrské produkce jsme v první třetině zemí EU. Horší je situace v bytové výstavbě, kde se pohybujeme ve druhé třetině porovnávaných zemí, a v dostupnosti bytů patříme mezi poslední.

Pokud jde o produktivitu práce, ta se výrazně zvýšila a činí přibližně 70 % výše u starých zemí EU, přesto zůstáváme ve spodní polovině žebříčku. Instituce české i mezinárodní, které průběžně porovnávají úrovně stavebnictví, zjišťují, že v řadě ukazatelů sbližování s úrovní jiných zemí probíhá velmi rychle a v termínech a kvalitě stavění jsme plně srovnatelní s hospodářsky vyspělými státy EU a ve svých důsledcích tak velmi konkurenceschopní. Naše zkušenosti ukazují, že technické normy, nařízení a pravidla jsou v mnohém u nás přísnější nežli v evropských zemích.

Celkový stavební trh zemí EU činil v loňském roce 1265 mld. euro, náš podíl byl 1,2 % z tohoto objemu. Ceny stavebních prací jsou u nás nižší, málo nad 60 % cen v EU. Důvodem jsou nízké náklady vstupů. Porovnání je rozdílné podle zemí, a proto lze jen velmi těžko obecně tuto problematiku specifikovat. V nejbližší budoucnosti lze očekávat zvýšení ceny lidské práce, protože bude pokračovat oprávněný nárůst mezd. Budou ale i jiné faktory rychlejšího růstu, např. dodržování přísnějších norem na vybavení staveb, zvýšení důrazu na oblast bezpečnosti práce a ochrany životního prostředí. Bude pokračovat tendence v nárůstu cen energií v mnohem dynamičtějším tempu. Dojde i ke ztížení finančních podmínek zakázky (garance, jistiny, zádržné, pojištění, spoluúčast na financování apod.).

Rizika a problémy
Důležitým faktorem pro udržení konjunktury stavebnictví je zlepšování podmínek pro podnikání. Je mnoho oblastí, kde se to nedaří a kde neřešení nebo pomalé řešení problémů může způsobit nemalé komplikace v budoucnosti. Jedním ze základních zdrojů konkurenceschopnosti na tuzemském a zvláště na otvírajícím se celoevropském stavebním trhu je úroveň kvalifikace pracovníků a její struktura. Jde o oblast, která se musí stát předmětem většího zájmu i forem účasti podnikatelského sektoru a odborů se zvýšenou účastí státu. Zatímco kvalita absolventů českých středních i vysokých škol je dobrá, základním problémem je nepokrytá potřeba zaměstnanců v řemeslných profesích.

Věková struktura se vyvíjí nepříznivě a učňovské školství negeneruje učně ani v počtech zajišťujících prostou reprodukci. Státní politika školství, která orientuje výuku mladé generace na všeobecné vzdělávací směry s přípravou ke studiu na vysoké škole, s cílem formálního zvyšování kvalifikační struktury obyvatelstva, tento nepříznivý vývoj podporuje. Je podceňováno řemeslné vzdělání, ačkoli prosperita mnoha oborů národního hospodářství je přímo závislá na řemeslné vzdělanosti, zručnosti a kvalifikaci. Renesance učňovského školství vyžaduje vedle jasné a srozumitelné politiky státu v oblasti vzdělávání přímé zapojení firem, budoucích zaměstnavatelů, na vlastní odborné výuce a na zajištění navazujícího pracovního uplatnění. Podmínky, které je nutné pro tuto novou praxi vytvořit, jsou v oblasti legislativní, finanční (nákladové). Návrh řešení problému připravuje Svaz podnikatelů ve stavebnictví ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu k projednání ve vládě ČR do konce r. 2006.

V kontrastu s nedostatkem kvalifikovaných řemeslníků pro stavebnictví v ČR zaznamenáváme zájem ze »starých« členských zemí EU o individuální zaměstnávání našich řemeslníků. V době, kdy dojde k úplnému uvolnění pohybu pracovních sil v rámci EU, může problém nedostatku pracovníků dostat jiný rozměr. Předpoklad získávání pracovníků systémem rekvalifikace osob nezaměstnaných se nenaplňuje. Potřebná úroveň českého stavebnictví v řemeslných profesích nemůže být založena na migraci osob, na přísunu cizinců ze zemí mimo EU nebo z nových členských zemí EU. S výjimkou pracovníků ze Slovenské republiky nesplňuje naprostá většina cizinců kvalitativní standardy jak v úrovni znalostí, tak řemeslné zručnosti. Pro rozšíření kapacity stavebního trhu je nutné iniciovat odstranění bariér pohybu stavebních kapacit na stavebním trhu v Rakousku, SRN, zejména v příhraničních oblastech. Vstupu našich firem na západ brání ochranářská opatření těchto zemí, která mají zjevně diskriminační charakter.

Zahraniční podnikání, i když prozatím v nevelkém rozsahu, se prozatím orientuje směrem východním - na Slovensko, Polsko, Ukrajinu, Rusko, Balkán. Neodůvodněné prudké a vysoké nárůsty cen energií se bezprostředně odrážejí v cenách stavebních materiálů, v provozu strojů a mechanizace a samozřejmě i cenách stavebních prací. Důležitým a trvalým úkolem je kultivace podnikatelského prostředí, etika podnikání. Obchodní vztahy účastníků výstavby nebývají vždy na dobré úrovni. Bývají poznamenány pokusy o získání dominantního postavení a snahou o přesun rizik na partnera. To se pak projevuje v v nevyváženém stanovení podmínek, práv a povinností v průběhu přípravy i realizace investičních akcí. Tyto tendence jsou zdrojem napětí na stavebním trhu a impulsem pro šíření dalších negativních jevů. Bývá to redukováno na vztahy velkých a malých firem, ale do nich se promítají a přenášejí nevyváženost podmínek mezi zadavatelem a zhotovitelem.

Proto Svaz podnikatelů ve stavebnictví ve spolupráci s partnery SIA a MPO inicioval vypracování aktualizace Všeobecných obchodních podmínek na dodávky staveb a bude usilovat o to, aby se staly všeobecně uznávanými a respektovanými mezi partnery ve výstavbě. V legislativní oblasti je základní překážkou pro podnikání nepřehledný až chaotický systém českého práva poznamenaný četnými změnami stávajících a inflací nových předpisů. V této situaci je orientace podnikatelů v právním systému prakticky nemožná. Právo je obtížně vymahatelné, soudní soustava je přetížená, objektivně nevýkonná. Opatření, která měla přinést zjednodušení při vstupu nových subjektů do podnikání, se prosazují obtížně, nebo jsou teprve v počátcích. Stanoviska připomínkových míst podnikatelské sféry většinou nejsou brána v úvahu buď vůbec nebo v omezené míře a v nepodstatných částech.

Přijatý zákoník práce nepřinesl očekávanou liberalizaci pracovního trhu a zvýšení flexibility pracovních sil. Rigidní způsob regulace přejímající většinu principů právní úpravy ze stavu před rokem 1989, posilovaný aplikacemi norem EU vytvářených pro odlišné podmínky pracovního trhu, negativně působí na vývoj zaměstnanosti, ačkoliv státní orgány mají tendenci tvrdit opak. K právní úpravě pracovního práva proto zaujala podnikatelská sféra principiálně odmítavé stanovisko. Zásadní změny přináší i nové právní předpisy v nemocenském pojištění, kdy břemeno platby dávek bylo přeneseno na podnikatele, bez hlubší analýzy dopadů především na drobné podnikatele. V souvislosti s napětím v připravovaném státním rozpočtu připravila odstupující vláda návrh novely zákona, který předpokládá zachování původní výše hrazení pojistného.

Tento přístup by vyžadoval nejen změnu dnes platného zákona, ale i zákoníku práce, jehož účinnost je stanovena na 1. 1. 2007. Opakované změny v řešení tak citlivého problému jen potvrzují nekoncepčnost práce příslušných vládních míst. Skutečnost, že kontrola dodržování léčebného režimu práce neschopnými osobami je v praxi nerealizovatelná a zaměstnavatelé nemají v tomto směru žádné nástroje řešení v pracovněprávní oblasti, dokresluje nekoncepčnost právní úpravy. Přenesení systému úrazového pojištění z komerčních pojišťoven na státní orgány je skrytou formou znárodnění. Pro toto řešení není však důvod opírající se o nefunkčnost nebo jiné závady stávajícího stavu. Doplnění předpisů bezpečnosti práce o funkci koordinátora BOZ vytváří zbytečné komplikace při realizaci staveb vnesením dalšího řídicího prvku.

Výhled do budoucna
Základním předpokladem stabilizace ekonomického prostředí podnikání je dosažení toho, aby vláda zpracovala střednědobou strategii hospodářské politiky ČR, ze které by bylo možno odvodit rozvoj jednotlivých oborů investiční výstavby. Při sestavování státního rozpočtu na jednotlivé roky je nebytné udržet tendenci rychlejšího růstu investic než výdajů při respektování vazeb mezi investičními výdaji v jednotlivých letech a iniciovat a propagovat další formy financování investic metodou PPP, úvěry z nadnárodních bank, cílené čerpání strukturálních fondů EU a veřejný dluh nesnižovat na úkor investic.

Důvodem dosavadního nízkého využívání evropských peněz v investiční výstavbě je jednak nezkušenost na všech úrovních, státními orgány a institucemi počínaje a jednotlivými zadavateli konče. Růst v následujícím období se bude opírat o poptávku, na které se podílí významně jak podnikatelská, tak veřejná sféra, dlouhodobě vyrovnaně každá zhruba 50 %. K dosavadním pozitivům patří, že kapitálové výdaje státu, včetně státních fondů dopravní infrastruktury a v menším rozsahu rozvoje bydlení, si udržují mírný růst. To je nezbytné zachovat. Oceňujeme proinvestiční politiku vlády, která je směrována do dopravní infrastruktury i do bydlení. Věříme, že každá politická reprezentace si bude vědoma dopadu podpory stavebních investic na rozvoj ekonomiky státu i významného multiplikačního efektu, který stavebnictví přináší. V privátní sféře je poptávka podnikatelské sféry iniciována zahraničním kapitálem (investiční pobídky) a v posledním období i rostoucí investiční aktivitou domácích investorů, včetně obyvatelstva.

Jeho účast na bytové výstavbě je i v budoucnu podmíněna dostupností hypotéčních úvěrů a přitažlivostí stavebního spoření. Vstup České republiky do evropského prostoru znamenal vstupy zahraničního kapitálu do české ekonomiky a stavebnictví nezůstalo stranou. Znamenal také zvýšení příležitosti zakázek pro stavební firmy. Dalším pozitivním faktorem bude jistě brzké zapojení privátního kapitálu do veřejných investic. Aby u zahraničních investorů byla rozptýlena vzrůstající nejistota, je nezbytná stabilizace politické sféry včetně ustavení pevné vlády, sestavení státního rozpočtu s jasně definovanými tendencemi restrukturalizace směřující ke snižování zadlužení a garance včasné připravenosti na euro. Podmínkou pro udržení konjunktury na stavebním trhu je dostatek finančních prostředků na investice ve veřejné zakázce i v soukromém sektoru.

K tomu se musí vyvíjet trvale úspěšně česká ekonomika (růst HDP nad 3,5 %), soukromý sektor musí ve zvýšené míře akumulovat kapitál, občané musí investovat své úspory a stát musí vytvářet všechny dostupné instrumenty podpory investic. Česká republika má pro období minimálně příštích deseti let jasně vyhraněnou potřebu jak co do objemů, tak i co do struktury stavební činnosti. To dává stavebnictví, při eliminaci rizik a zásadních problémů dříve popisovaných, značnou výhodu a předpoklad pro stabilizovaný a dlouhodobý vývoj. Stavebnictví bude pak schopno významně přispět k dlouhodobému rozvoji celé české ekonomiky.
Stavaři vzkaz o sobě a o době, v níž žili, zanechávají každý den ve své práci, která se zhmotňuje ve stavbách, které vytvářejí. Ty zůstávají a slouží celá desetiletí, mnohdy i staletí. Vydávají svědectví o svých tvůrcích, jejich dovednosti, mistrovství a invenci.

Toto je zkrácený příspěvek se kterým vystoupil na včerejší tiskové konferenci Svazu podnikatelů ve stavebnictví jeho prezident Václav Matyáš.

Autor

• (red)