Širší záběr časopisu - Bude také dřevo

Dřevo má podle odborníků proti jiným materiálům řadu výhod. Je poměrně pružné, lehké a snadno se zpracovává. Manipulace s ním je vcelku jednoduchá. Má však také řadu nedostatků. Je nestejnorodé, má různé mechanické vlastnosti – dané druhem dřeviny, místem růstu nebo směrem dřevních vláken. Mění rozměry i tvar vlivem sesychání (bobtnání), bortí se, vznikají v něm trhliny, nepříjemné jsou i zásmolky, vypadavé suky a okolnosti další. Bez chemického ošetření málo odolává náporu dřevokazných hub.

ZÁKLADNÍ ČLENĚNÍ
Tuzemská dřeva jsou jehličnatá a listnatá, další kategorií jsou dřeviny exotické jako teak, eben, sekvoj, abachi, gabon, mahagon, palisandr a další. Jehličnaté dřeviny nejsou nikdy zřetelně pórovité, letokruhy mají velmi dobře znatelné, nemají dřeňové paprsky a naopak mají pryskyřičné kanálky. Listnaté dřeviny mají anatomickou skladbu složitější.
Dřevo má všechny druhy dřevních buněk, letokruhy nebývají ostře a zřetelně označeny a mají jasné dřeňové paprsky. Jehličnatá dřeva jsou především borovice, jedle, modřín, smrk a tis. Borovice má velký obsah pryskyřice, takže se špatně moří a leští. Jedle má naopak pryskyřice málo, snadno se bortí a její zpracování je poměrně obtížné. Modřín je velmi trvanlivá dřevina s vysokým obsahem pryskyřice a časem hodně tmavne. Smrk je hrubě vláknitý, dobře se zpracovává a pracuje vcelku málo. Tis má dřevo velmi husté, tvrdé a těžké. Špatně se štípá a opracovává, po namoření se jím dá napodobit exotický eben. Dřev listnatých je oproti jehličnatým podstatně více. Jde především o nejvíce rozšířený dub, buk, břízu nebo akát. Ale patří sem i habr, hloh, jasan, hrušeň, javor, jilm, lípa, olše, ořešák, švestka, topol, třešeň či zimostráz. Mnohé z nich se vyskytují v několika druzích. Jejich mechanické vlastnosti jsou velmi různorodé. Například lípa má dřevo stejnoměrně husté a velmi měkké, snadno štípatelné. Naopak jilm je dřevo husté, tvrdé, těžké a špatně štípatelné, s dlouhodobou životností. Javor má vlastnosti podobné. Velmi užívanými dřevinami je buk a dub, zejména pro vysokou pevnost a dlouhou životnost.

ROZSAH POUŽITÍ
I v době masivního využívání oceli, betonu a dalších materiálů zůstává dřevo nezbytným stavebním materiálem. Používá se v nejrůznějších podobách ve formě hranolů, desek až po prostorová bednění z aglomerovaných dřevěných materiálů. Při výběru konkrétního druhu dřeva je nutné brát v úvahu vady, které mohou později působit problémy. Jde zejména o vady tvaru kmene jako jsou křivost, sbíhavost, boulovitost, kořenové náběhy nebo excentrický růst. Další problémy mohou dělat dvojitá dřeň, vnitřní běl, točitost, křemenitost, zásmolky a vypadavé suky, ale také trhliny nebo vady, způsobené dřevokaznými houbami a hmyzem. K fyzikálně-mechanickým vlastnostem dřeva se budeme v příslušné rubrice postupně vracet.

Autor

• (red)