Povinné členství v profesních komorách není protiústavní - je součástí funkčního systému vyspělých demokracií

Soud ve svém rozhodnutí reagoval na návrh skupiny senátorů z roku 2006, kteří požadovali zrušení jednoho z paragrafů zákona o České lékařské komoře (ČLK), České stomatologické komoře a České lékárnické komoře. V diskutovaném § 3 se kromě jiného píše, že každý lékař, který vykonává na území ČR lékařské povolání v léčebné a preventivní péči, musí být členem ČLK. Senátoři argumentovali tím, že povinné členství je v rozporu s Ústavou a Listinou základních práv a svobod, která popisuje jak právo svobodně se sdružovat v různých organizacích, tak také právo nesdružovat se, pokud o to daný subjekt nemá zájem. S tím souvisí i jedna z mnoha výtek senátorů, že někteří lékaři se nemusí ztotožňovat s názorem ČLK a nechtějí být veřejně spojováni s jejími aktivitami, které údajně mohou být dokonce v rozporu s jejich zájmy.
Kromě zhodnocení postavení komor a jejich povinností vyplývajících ze zákona soud do svého posouzení zahrnul také příklady zahraniční judikatury týkající se podobných kauz. Uznal, že závaznosti předpisů a jiných opatření komory by bylo možné dosáhnout i jinak než výlučně prostřednictvím povinného členství, např. povinnou registrací v příslušné instituci spojenou se státní správou a státním dohledem nad výkonem profese. Upozornil však, že i Rada Evropy doporučuje svým členským státům nahrazovat postavení orgánů státní správy působením orgánů profesní samosprávy, tedy komorami. Institut povinného členství v příslušné komoře nebo povinnost registrace rozhodně není ve srovnatelných evropských poměrech ničím výjimečným. Jen lékařských komor je v Evropské unii šestnáct. Jak potvrzuje i sekretář České komory architektů Jiří Plos: „Jedná se o model historicky ověřený a rozhodnutí soudu tak vlastně potvrdilo, že Česká republika je zařazena do fungujícího systému“. Rozhodnutí Ústavního soudu ale nezamezuje tomu, že by komory mohly být v budoucnu zrušeny, jak už bylo několikrát navrženo.
Česká lékařská komora, stejně jako Česká komora architektů i ostatních deset českých profesních komor je zřízena ze zákona a tedy z vůle státu. Není sdružením, ani spolkem vzniklým na základě požadavků občanů. Evropský soud pro lidská práva dokonce v roce 1981 sdělil, že profesní komora nemůže být považována za sdružení. Povinné členství v komoře tudíž neomezuje práva občanů svobodně se sdružovat či nesdružovat, jak tvrdili ve svém návrhu senátoři, a model samosprávy prostřednictvím komor není neústavní. „Členství v komoře není obdobou členství v občanských sdruženích, ale označuje příslušnost k právně regulované profesi“, dodává Jiří Plos. Tato příslušnost je potvrzena vydáním oprávnění k výkonu vybraného regulovaného povolání.
Systém samosprávy profesí prostřednictvím komor se týká výkonu vysoce kvalifikovaných povolání spojených s osobní odpovědností, jako jsou lékaři, stomatologové, lékárníci, veterináři, architekti, stavební inženýři, advokáti, daňoví poradci, exekutoři apod. Taková zaměstnání je nutné vykonávat s vysokou odborností a kvalifikovaně na ně dohlížet, aby nemohlo dojít ke škodám na majetku či zdraví. Požadovaného dohledu jsou komory schopné, ať už se může jevit tento model fungování správy profese jakkoliv nedokonalý. Rozhodují o přístupu osob do profese, o odpovědném výkonu profese a o stanovování podmínek a pravidel pro tento výkon, přičemž nemohou odepřít přístup k profesi osobě, která splňuje zákonem stanovené podmínky a předpoklady. Komory tedy jednají především ve veřejném zájmu. Do působnosti České komory architektů proto patří kromě jiného také pečování a dohled nad úrovní výkonu činnosti architektů, urbanistů i krajinářů, případně vedení disciplinárních řízení s takovými autorizovanými osobami, které nedodržují stanovené předpisy. Může se zdát, že komory působí autoritativně. Nesou však za své jednání a rozhodování odpovědnost a jejich činnost je navíc pod veřejnou správní i soudní kontrolou.
Informace o rozhodnutí Ústavního soudu, že povinné členství v České lékařské komoře nejen, že není neústavní, nýbrž je součástí funkčního systému vyspělých zemí, mělo kladný ohlas již při společném zasedání zástupců profesních komor, které proběhlo v prosinci loňského roku. Byl jím totiž vytvořen precedens pro případné posuzování členství v ostatních komorách. Pozitivně vnímá toto rozhodnutí také představenstvo ČKA, které to potvrdilo na svém lednovém zasedání.

Zdroj: Plné znění soudního rozhodnutí, které vyšlo 7. ledna 2009 ve Sbírce zákonů – viz.: www.cka.cc.

Autor

• (red)