Polovina stavebních firem se již setkala se snižováním kvality materiálů zákazníkem z důvodu úspory nákladů

Kvalita realizovaných staveb zůstává oproti období před krizí na stejné úrovni. Potvrzuje to bezmála polovina (45 procent) ředitelů stavebních společností. Ke zlepšení kvality staveb mělo v současnosti dojít podle třetiny stavebních firem (32 procent), zhoršení celkové kvality naopak zaznamenala téměř čtvrtina společností (23 procent). Výrazně optimističtější byli v tomto ohledu ředitelé firem stavějící rodinné domy na klíč, kteří zlepšení kvality avizovali ve dvou pětinách případů (42 procent). Negativnější názor na současné stavby projevily pouze společností specializující se na inženýrské sítě, přičemž ke zhoršení kvality došlo podle více než třetiny (36 procent) z nich. „Výsledky výzkumu svědčí o pozitivním trendu, a to je mírný posun od kvantity, za co nejnižší cenu, ke kvalitě, byť za vyšší cenu. Výsledkem stavební činnosti jsou díla, která mají dlouhodobou životnost, a jakákoliv nekvalita má dopady na celé dílo. Jsem však přesvědčen, že kvalitní materiál či výrobek je pouze jeden díl skládačky. Pokud vezmeme v úvahu pouze 3 díly této skládačky, první tvoří projekt, druhý jeho přesné dodržení a třetí kvalitní a odborné zabudování požadovaných materiálů a výrobků. Bez tohoto posledního dílu oba předchozí nemají smysl a výsledkem kvalitního projektu, kvalitních materiálů je nekvalitní dílo,“ říká Jiří Koliba, náměstek pro MPO.

Zákazníci jsou však podle poloviny (48 procent) ředitelů stavebních firem ochotni z důvodu úspor nákladů snížit standard kvality materiálů až na hranici únosnosti, přičemž podle 35 procent z nich se tak děje zřídka a podle 14 procent k tomu naopak dochází často. Desetina stavebních společností (12 procent) se k této otázce nevyjádřila. Výrazně horší je přitom situace v oblasti inženýrských sítí, kde tento postup zákazníků zaznamenává často více než čtvrtina stavebních firem (27 procent). „V pokrizovém období je ještě stále mnoho firem v rámci neúměrného tlaku na cenu ochotno akceptovat nižší kvalitu materiálů,“ uvádí ředitel pro Business Development v CEMEX Karel Köszegi. „My se u státních investorů s požadavkem na snížení standardu kvality nesetkáváme, ty jsou naopak nastavené poměrně pevně. Zejména SŽDC má velmi přísný certifikační systém a nepustí do stavby nic, co by bylo kvalitativně nevyhovující," komentuje výsledky Luboš Tomášek, ekonomický ředitel Strabag Rail.

V souladu se společenskou zodpovědností firem se snaží chovat drtivá většina stavebních společností, přičemž nejčastěji se takto chovají ke svým zaměstnancům.  Na stupnici od 0 do 10, kde desítka představuje maximální snahu o dodržování zásad společenské zodpovědnosti, jim ředitelé přiřadili známku 9,3. V těsném závěsu pak se známkou 9,0 z maximálních 10 následují dodavatelé a obce, občané a místa, ve kterých firmy působí. Nejméně (8,8 bodů z maximálních 10) se stavební společnosti v souladu se společenskou zodpovědností chovají k životnímu prostředí. Odlišná je situace u společností specializovaných na dopravní stavby, které se podle společenské zodpovědnosti firem snaží k životnímu prostředí chovat častěji (9,4 z maximálních 10) než k občanům, obcím a dodavatelům (9,0, respektive 8,8 z maximálních 10).„Společenská zodpovědnost vůči životnímu prostředí je nedílnou součástí firemní politiky především pak globálních a mezinárodních stavebních korporací stejně tak jako systémy řízení kvality a bezpečnosti práce. Tato Green Policy by měla vést ke zlepšení korporátní image samotných firem, ale i ke zlepšení vnímání sektoru stavebnictví jako celku. Praktická aplikace této politiky směřuje k redukci produkce škodlivých látek během samotné výstavby a následného používání stavby, snížení energetické náročnosti a samozřejmě také zlepšení životních podmínek a zdraví uživatelů staveb. Zde je ovšem nutná interakce s investory a jejich ochota financovat tato pokročilá technologická řešení, pokud nejsou již vyžadována platnou legislativou,“ uzavírá Jan Lidral  ze společnosti Takenaka.

Autor

• Ing. Bradáčová Alena