Ochranářská opatření v rámci EU

Dostatečná poptávka, kterou skýtá domácí trh, to určitě není. Ta naopak představuje jen malou náplast na to, že naše firmy nepůsobí v zahraničí. Skutečné příčiny existují dvě:

1) Firmy, které mají zahraničního majitele, jsou jím dirigovány na pokrývání zakázky především v domácím teritoriu. Mateřská společnost totiž pečlivě určuje působnost svých jednotlivých složek a nedovolí jim převzetí zakázky mimo Českou republiku bez jejího svolení.

2) Mnohem závažnější jsou však překážky, které jednotlivé státy nakupily do cesty zahraničním firmám, aby ochránily svůj trh před zájmem ze zahraničí.

Víme totiž, že stavebnictví si ve všech zemích víceméně zachovává národní charakter, což je do určité míry pochopitelné. Proto ani vstup do EU nelze vnímat jako pozvánku na cizí trhy. Přesto však musíme jednoznačně prohlásit, že mnohá z ochranářských opatření sousedních zemí mají charakter téměř diskriminační.

Například Spolkové republiky Německo. Zde užívaná opatření jsou v souladu s německými předpisy a přes řadu probíhajících soudních sporů v této věci nebylo dosud nikdy rozhodnuto v neprospěch německé firmy. Místní firmy tento systém jistě velmi vítají. Jednak z toho důvodu, že zbavuje trh konkurence, která není ochotná nést ekonomický dopad všech těchto opatření, jednak proto, že z pozastavených peněz vždy dokáží část využít ve svůj prospěch. Je to výhodné i pro německý stát, protože absence konkurence neprohlubuje nezaměstnanost v oboru, který prochází hlubokou krizí. Nemají proto ani starost se sílícím tlakem o zvýšení kontingentu z české strany, jelikož za těchto okolností není čerpán ani z poloviny.

V Rakousku je situace ještě jednoznačnější. Rakousko totiž nepřiděluje v současné době žádný kontingent, takže české firmy zde prakticky nestaví.

Přesto se však najdou české firmy, které úspěšně staví i v zahraničí. Lze vzpomenout například úspěšné působení Staveb silnic a železnic ve Francii. Jak je to možné? Mají zde totiž svoji mateřskou firmu a nepůsobí na žádné stavbě jako samostatný generální dodavatel, ale zásadně ve sdružení s místními firmami.

Další je Subterra, která již deset let působí na trhu ve Španělsku. Cesta této firmy vedla k úspěchu přes založení místní firmy se samostatnou právní subjektivitou. Česká firma je zde tedy sice 100% vlastníkem, ale nikoliv zahraniční subjektem. Tudíž se na ni nevztahují nejrůznější diskriminační opatření, která se i ve Španělsku vůči zahraničním firmám uplatňují.

Očekáváme proto od naší vládní garnitury, že se zasadí o to, aby všechna uměle vytvořená ochranářská byrokratická opatření některých evropských zemí byla co nejdříve odstraněna, nebo aby byla naopak stejná zavedena na naší straně vůči zahraničním společnostem na našem stavebním trhu.

Další opatření ve prospěch domácích firem očekáváme od zpřísněných kvalifikačních kritérií pro veřejnou zakázku v ČR, ve vazbě na národní kvalifikační a klasifikační systém stavebních dodavatelů. Má to vliv na zaměstnanost, ekonomiku českých firem, daňovou politiku a podobně.
 

Autor

• (red)