„Jako u celé řady investičních akcí se v tomto případě prokázal kontraproduktivní důraz na převládající kritérium ceny,“

Proč se ČVUT rozhodlo pro stavbu budovy ČIIRK?
ČVUT jako každá česká univerzita zpracovává a aktualizuje představy o svém budoucím investičním rozvoji. Systémově se snaží udržovat svůj majetek, své budovy a prostory tak, aby byly schopné absorbovat měnící se uživatelské požadavky. Proto je základní podmínkou optimalizovat jejich využití často i za cenu komplexní revitalizace. Univerzita je živý organismus, ve kterém vznikají i nové fakulty a součásti. Pro jejich vznik a ustavení je nepostradatelnou podmínkou doložení představy o prostorech, ve kterých budou působit. Všechny tyto okolnosti se naplnily v případě objektu původní technické menzy v ulici Jugoslávských partyzánů. Tím impulsem byl záměr Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky jehož duchovním otcem byl prof. Ing. Vladimír Mařík.

Prozradíte nám, proč ve výběrovém řízení na generálního dodavatele zvítězilo sdružení firem HOCHTIEF a VCES?
Jako veřejná vysoká škola jsme nejen povinni, ale musíme dodržovat podmínky zákona o veřejných zakázkách. Na tuto akci bylo proto také vypsáno veřejné výběrové řízení na budoucího generálního dodavatele stavebních prací. Zúčastnilo se ho patnáct špičkových, převážně tuzemských stavebních firem. Ty se ve velké míře spojily, takže nabídku podalo sedm subjektů s formou sdružení. Nejlépe podmínky dle vyhodnocení zadavatele, především z ekonomického i časového pohledu, splnilo sdružení HOCHTIEF CZ a. s. a VCES, a. s.

Většina budov stavěných ve vysokoškolských areálech má specifický architektonický rukopis. Jaké byly požadavky ČVUT na architekta, potažmo projektanta? Dostali možnost pracovat na přípravě projektu rovněž zaměstnanci ČVUT?
Požadavky na schopnost architekta a projektanta, které byly také do výběrového řízení včleněny, tak stanovil stavební program a jeho rozsah a především výjimečná, ale i komplikovaná lokalita dejvického kampusu. V případě architekta jsem byl v roli investora spokojen, výběr projektanta nám situaci značně zkomplikoval. Jako u celé řady investičních akcí se v tomto případě prokázal kontraproduktivní důraz na převládající kritérium ceny. Investor navíc musel reagovat nejen na situaci z hlediska budoucích uživatelů, protože v průběhu došlo k doplnění původního záměru vybudovat v objektu centrum exelence v oborech informatiky a kybernetiky, který byl následně rozšířen o oblast robotiky. Nemalým zásahem byla i nutná dislokace našeho rektorátu, po jeho vymístění ze Zikovy ulice na žádost VŠCHT.

Budova bude sloužit jako zázemí pro Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky. Promítla se tato skutečnost nějakým způsobem do finálního návrhu budovy? Věděli jste předem o nějakých požadavcích, které musí projekt bezpodmínečně obsahovat?
Samozřejmě velký důraz byl kladen na flexibilitu vnitřních prostor, která musí zajistit a umožnit vstup i případnou výměnu nebo rozšíření vývojových týmů z celé řady odborného spektra. Dále to bylo specifické systémové uspořádání výzkumných skupin, ve kterém bylo využito zahraničních poznatků a zkušeností. S ohledem na strategickou polohu bylo v neposlední řadě potřebné vybudovat presentační prostory pro spolupracující mimopražské univerzity a výzkumné partnery z oblasti průmyslu. Logicky jak se projekt dynamicky vyvíjel, objevovaly se také další specifické požadavky.

U staveb tohoto rozsahu často dochází ke kolizím profesí nebo nepředvídatelným událostem a například k následnému zpoždění dodávek prací. Jak tomu bylo u tohoto projektu? Museli jste řešit nějaké nenadálé situace, se kterými se na začátku nepočítalo?
Musím vám dát za pravdu, že jsme si uvedeného problému byli vědomi, ale že skutečnost předčí naše očekávání i zkušenosti v takovém rozsahu neočekával nikdo. V rámci tohoto projektu bylo nutné původní objekt zrekonstruovat, ale i dostavět a modernizovat. Problémem bylo, že budova technické menzy vznikla v době nejtužšího režimu centrálního plánování, a to se všemi negativními důsledky, které se objevily většinou až v závěrečné fázi přípravy, při odstrojení budovy. Velkou překážkou byly nedostatečné nebo nedostupné informace o skutečném provedení, a to jak vlastní stavby, tak navazující infrastruktury. Navíc na části stavby, která měla být relativně „stavebně jednoduchá“, přístavbě na rohu Vítězného náměstí se ukázalo být velkým problémem stísněné území staveniště a potřeba zajištění podmínek dopravy v klidu, které si vyžádaly hlubokou úroveň založení spodní stavby.

Jak jste spokojeni s výsledkem prací? Jakým dojmem na Vás jako investora novostavba působí?
Výsledkem, chtěl bych zdůraznit, týmové spolupráce je areál budov, ke kterému má i ten největší cynik nespecifikovatelné vnitřní pouto. Jsem toho názoru, že je to nutně pocit, který člověka profesně velice uspokojuje. Na druhé straně také jako člověk pohybující se celý život v profesi dobře ví, co a v jaké úrovni se povedlo více a co méně. Konečný verdikt nikdy u stavby takového rozsahu není jednoznačný. Pro mne bude rozhodující vyjádření uživatelů, jak oni budovu a její funkčnost přijmou. Z hlediska původního požadavku, který měl zajistit pro ČVUT další etapu integrace jeho působení cílově ve dvou areálech v Praze, pak mohu konstatovat, že v případě dejvického kampusu se tento záměr zdárně naplňuje. Nejen, že stavba „ČIIRKu“ kampus obohatila, je ale navíc předpokladem startu dalších pozitivních počinů v tomto území. Dovolím si tím vyjádřit pocit hrdosti, v doprovodu s dávkou pokory k názorům jiných. 

Autor

• Bc. Fejfar Vítězslav