Architekt Viktor Rudiš převzal Poctu ČKA 2010

• Foto

Pocta ČKA je udělována od roku 2000 každoročně osobnostem v oboru, které se svou prací a morálním kreditem významně zapsaly do historie moderní české architektury. Tato kritéria Viktor Rudiš (*1927) bez pochyby splňuje. Život tohoto předního českého architekta je spjat především s Brnem. Narodil se zde, vystudoval střední školu a v roce 1952 absolvoval Vysokou školu technickou u prof. Bedřicha Rozehnala. V Brně také nalezneme většinu jeho realizovaných staveb. K jeho neznámějším projektům patří místní sídliště Lesná z let 1962-66, které se autoři snažili navrhnout jako zahradní město a jenž je dnes považováno za výjimečný obytný celek, u něhož se dokonce uvažovalo o zapsání do seznamu kulturních památek. Z jeho dalších staveb stojí určitě za zmínku také pavilon G na brněnském výstavišti, bytové domy v Litomyšli nebo rekonstrukce Moravské galerie v Brně. Mezinárodního věhlasu dosáhl s návrhem pavilonu ČSSR na Expo 70 v Ósace (společně se svými kolegy Alešem Jenčekem a Vladimírem Pallou), který získal Cenu japonských architektů. Pavilon spojoval unikátní architektonické řešení s jedinečnou expozicí nabitou pracemi předních českých výtvarníků.

Po zahájení ceremoniálu vystoupením hudebního skladatele prof. Ivo Medka a jeho hudebního tělesa, shrnul důvody udělení Pocty ČKA Viktoru Rudišovi teoretik architektury Jakub Potůček. Rektora VUT v Brně profesora Karla Raise, který převzal záštitu nad ceremoniálem, zastupoval prorektor pro vnější vztahy Doc. Petr Kvíčala. Jelikož docent Kvíčala jako výtvarník často spolupracoval s architekty, neskrýval své potěšení nad tím, že cenu získává jeho přítel Viktor Rudiš.

Architekt Viktor Rudiš ovlivnil celou jednu generaci brněnských architektů. Za tuto skupinu promluvil prof. Petr Pelčák. Připomenul mnohdy nízkou úroveň výuky na vysokých školách v 70. a 80. letech, kdy si studenti a absolventi začali vytvářet samizdatové a učební texty, předkládat zahraniční odborné články a také počali vyhledávat společnost architektů předchozí generace, o jejichž díle a postojích věděli a vážili si jich. „Tak došlo k našemu prvnímu setkání s architektem Rudišem. Konečně nám bylo zřejmé, že jsme se po několika letech studia na vysoké škole konečně setkali s architektem. Posláním učitele není jen předávat informace a vzdělání, nýbrž i hodnoty životní a lidské, být modelem chování v různých situacích. Architekt Rudiš sice nikdy naším učitelem nebyl, ale byl, je a bude takovým modelem. Modelem architekta.“

Zdeňka Vydrová, kolegyně a spolupracovnice Viktora Rudiše, ve svém projevu uvedla: „Byla jsem velmi ráda, že jsem mohla začít pracovat ve Stavoprojektu právě u Viktora Rudiše. Přátelské a soutěživé prostředí ateliéru bylo v té době něco velmi výjimečného.“ Stejně jako Petr Pelčák, i ona vzpomenula vztah Viktora Rudiše k umění: „Setkala jsem se díky Viktoru Rudišovi s řadou významných českých umělců a setkání s nimi změnilo můj pohled na výtvarné umění. Otevřel nám dveře k tehdy výjimečným zakázaným výtvarníkům Jánuši Kubíčkovi, Zdeňku Palcrovi, Stanislavu Podhrázkému, Bohumíru Matalovi, Miloši Chlupáčovi a dalším. Jeho profesní nadání a cit pro architekturu byl cítit při každé naší debatě. Kdo Viktora Rudiše zná, ví, že je to člověk velmi přirozený a bezprostřední, poctivý, že uznává pravidla hry a snaží se je za každých podmínek dodržet.“

Poctu ČKA 2010 ve formě plastiky Richarda Kočího předal první místopředseda České komory architektů a zároveň člen poroty Pocty ČKA 2010 akad. arch. Jan Sapák. Také on, člen generační skupiny ovlivněné Viktorem Rudišem a příslušník pozdějšího spolku Obecní dům, přiznal, že „Viktor Rudiš byl a zůstává legendou, s níž se mohl setkat.“ Předání doprovázel obrovský potlesk a všichni zúčastnění povstali. Viktor Rudiš sdělil, že si ceny hluboce váží, ale že jej zároveň nutí k pochybování o svém díle a činech, jak už to prý s přibývajícím věkem bývá. Připomenul stavby, které jeho život ovlivnily – především sídliště Lesná v Brně a pavilon ČSSR na Expo 70 v Ósace a také vzpomenul na své kolegy a učitele. Upozornil především na Františka Zounka, v jehož ateliéru více než deset let pracoval a kterého považuje za výjimečného tvůrce, na jehož význam se zapomíná.

Laureátovi přišly poblahopřál přední osobnosti brněnské i české architektonické scény, mimo jiných Emil Přikryl, loňský držitel Pocty ČKA, děkan Fakulty architektury VUT Josef Chybík, či architekt a pedagog Ivan Ruller.

U příležitosti udělení Pocty ČKA 2010 pokřtila Česká komora architektů sto stránkový katalog – Viktor Rudiš - Ósaka. Kromě důkladně zpracovaného popisu architektonického řešení pavilonu (od Miroslava Masáka) a detailní prohlídky expozice (od Terezie Nekvindové) přináší také skvělý rozhovor s Viktorem Rudišem (od Petra Pelčáka). Autorem grafického řešení je Robert V. Novák.

Po křtu následovalo občerstvení a prohlídka malé výstavy připravené přímo Viktorem Rudišem, na níž bylo možné mimo fotografií staveb zhlédnout také originální kresby Jánuše Kubíčka zpracované při navrhování půdorysu pavilonu ČSSR na Expo 70 do Ósaky.

Viktor Rudiš – Ósaka

Barevná publikace představuje především pavilon ČSSR na světové výstavě Expo 70 v Ósace, na jehož význam se pomalu začíná zapomínat. Pavilon navržený týmem Rudiš-Palla-Jenček získal cenu za architektonické řešení od Japonského ústavu architektury a získal mezinárodní věhlas. Architektonické řešení stavby shrnuje prof. Miroslav Masák, Terezie Nekvindová čtenáře provádí detaily celé československé expozice plné prací předních českých výtvarníků. Publikace je doprovozena skvělým rozhovorem prof. Petra Pelčáka s Viktorem Rudišem. Nechybí průřez kompletním Rudišovým dílem.
Publikace vychází při příležitosti udělení Pocty ČKA 2010.

Vydavatel: Česká komora architektů, 2011
Grafika: Robert V. Novák
Koncepce: Miroslav Masák, Terezie Nekvindová, Markéta Pražanová
Formát: 210x275 mm
Rozsah: 96 stran

Publikaci je možno zakoupit v kanceláři ČKA, Josefská 34/6 a v distribuční síti Kosmas, www.kosmas.cz.

Markéta Pražanová
Česká komora architektů

Foto: Michaela Dvořáková

Autor

• (red)